úterý 1. srpna 2017

Totem

Zatímco Olga už úkol zadaný u Kukače splnila dvakrát, já - ostuda - jsem byla se svým pozadu. Ne, že by nebyl už chvíli hotový, ale znáte to: nafotit, fotky stáhnout, upravit, napsat text... Zkrátka mi to trvalo hodně dlouho, ale zase kdy jindy než v létě si mohu dovolit lenošit? ;)

V mých původních myšlenkách byl základem kus kůry, možná na něj ještě někdy i dojde. Ano, správně jste pochopili, že nakonec jsem se rozhodla jít jinou cestou. Organická kůra je nesmírně zajímavá, ale já jsem měla pořád ještě v paměti další přírodninu, kterou jsem chtěla využít a tady by asi spojení s relativně plochou kůrou byl oříšek. Na procházkách se psem si totiž vyhlídla a ana kraji lesa schovala poměrně zachovalý a krásně vybělený fragment zaječí lebky. Ano, ano, právě ta měla být (a ve finále je) hlavní částí mého výtvoru. Vydesinfikovaná, lehce dobarvená vosky, korunovaná...a nic víc. Je to artefakt sám o sobě.


Jako doplňkové mi posloužily dvě menší lebečky ptačí - tentokrát už jen a pouze uměle vytvořené odlitky z vlastnoručně vyrobených forem, použila jsem samotvrdnoucí bílou hmotu. Jednu jsem ,,zarámovala" a druhá je symbolicky doplněná křídly.



O barevnosti jsem přemýšlela poměrně dlouho, vždyť možností je tolik! Nakonec jsem ale zvolila k neutrální bílé barvě lebek její kontrastní protipól, taktéž barevně neutrální černou. Jediným vpravdě barevným zástupcem je na mé paletě tedy několik odstínů tyrkysové...

Ale nezdá se vám, že postupuji z opačného konce? Chybí vám začátek?  Tady je: s lebkou v ruce (paralela shakespearovské Hamletovy scény ,,Být, či nebýt....") jsem uvažovala kam a jak bezpečně, ale zároveň důstojně lebku umístit a připevnit...nakonec zvítězila myšlenka krabičky, či malé skříňky, chete-li. Nechtěla jsem nic přehnaně pravidelného, takže jsem si z kartonu vytvořila dvě menší a jednu o trochu větší krabičku bez víčka, technikou dekupáže je co do povrchu sjednotila natrhaným tenkým balicím papírem v hořčicovém odstínu, přetřela průhledným médiem a nechala důkladně uschnout. Balicí papír vytvořil tu a tam příjemný zvarhánkovatělý povrch a médium mi zajistilo v druhém kroku vznik sympatických prasklin. Přišla totiž na řadu vrstva černého gessa. Krásně kryje díky své hustotě, ale zároveň reaguje na lesklý nesavý povrch a vytváří praskliny. Ty odhalují spodní vrstvu žluto/okrového papíru a celková tmavá vrstva nepůsobí tak kompaktně a těžkopádně.

Krabičky byly hoté a připravené, přišla chvíle na kompletaci základu - spodní, největší krabička (kvůli stabilitě) dostala nožičky - čtyři větší dřevěné korálky jsem natřela tyrkysovou akrylkou a jednoduše přilepila.


Mezi jednotlivé díly jsem použila ,,součástky" vyrobené ze smotaného proužku papíru...


...nebo ze samotvrdnoucí hmoty (to v případě, že jimi bylo třeba nivelovat nestejné výšky).

 
Nad ozdobou na vrchní díl jsem dumala pár hodin. Skládala jsem dohromady různé korálky, stuhy, přírodniny...nakonec vyhrála tahle kombinace ;)


A velké finále patřilo lebkám...bylo to jednoduché: každá dostala malý, na míru vytvořený stojánek, aby byla umístěna přesně, pevně a přesto téměř neviditelně. Je hotovo. Můj totem se tyčí v celé své kráse do výšky téměř čtyřiceti centimetrů. :)

 

2 komentáře:

  1. Prostě paráda!!! A nejsi ostuda, to jsem já, neb ho nosím zatím jen v hlavě...

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, neotřelé řešení...nádhera!

    OdpovědětVymazat